Tkanice na lucetu a cívce
Tkanice pletené na lucetu pochází se severských zemí, v Evropě jsou doloženy až od 16. století. Nejznámější nález lucetu pochází ze švédského Lundu, pravděpodobně 11. stol. Pletením vzniká tkanice čtvercového průřezu. Lze vyrábět i tkanice vícebarevné. Dle mého názoru se pletení na lucetu úzce dotýká pletení na cívce, možná tyto techniky někdy splývaly, protože podle některých nálezů jsou i lucety duté. Na principu cívky se tvořili i nejstarší pleteniny, kdy se pletlo na kruhu či čtverci a pletenina vycházela středem.
Tkanice pletené na prstech
Pletení jen za pomocí prstů je nejstarší technikou pletení. Není potřeba žádných jiných pomůcek, jen šikovných prstů. Takto lze plést šňůry, tkanice i pásky. Z jednoho vlákna – řetízek, tří – copánek, čtyřech a osmi ploché nebo hranaté.
Síťování
Síť je jeden z nejstarších vázacích technik – měla jak praktické tak ozdobné využití. Síťovaly se rybářské sítě i síťky účesové, avšak oboje stejnou technikou. Síťky ozdobné mohly být různě vyšity a bývaly i velmi hustě síťovány, například nález účesové síťky ze St. Truiden má 60 ok na cm2. Z českých zemí se dochovaly síťovací jehly už z Velké Moravy v Mikulčicích, čtyři kovové a jedna kostěná. Pro hrubé sítě se pravděpodobně užívaly větší dřevěné jehly.
Pletení jehlou
Pletení jehlou je asi jediná pletenina jako taková, která se v našich zemích vyskytovala. Pletení na jehlicích i háčkování pochází z arabských zemí a do střední Evropy je přivezli Španělé až kolem 16. stol. Háčkování možná znali i seveřané, ale ze severu především přišlo právě pletení jehlou. Jde o jednoduchou techniku „šití“ ok.
Zapiastková technika
Jde o velmi vyspělou metodu, která se blíží klasickému tkaní, avšak bez prošlupu. Na pletení je potřeba forma (ve tvaru rukavice, ponožky nebo jen váleček na různé lemy), přes kterou se váže osnova a pak se vyplétá. Tato technika byla u nás velmi rozšířená, jak dokládají nálezy těchto tkanin ze Starého Města na Moravě z 8. – 10. stol.
Karetkové pásy
Tkaní na karetkách je známo už ze starověku a jako jedno z mála se i v Evropě udrželo nepřetržitě až do středověku. Karetkové destičky byly ze dřeva, kostěné i kovové, nejčastěji čtvercové ale i šesti a osmiboké. Ve 14. a 15. stol. je tako technika už na ústupu a pak úplně vymizí z běžného užívání. Z našich zemí máme nález dvou a kousku kostěných karetek z Velkomoravské říše ve Starém městě z 9. stol.
Tkaní na destičce
Tato metoda, jak už název napovídá je již řazena mezi tkalcovské techniky, ale stojí i zde za zmínku. Hlavním pracovním nástrojem je destička s otvory, do kterých se navlečou nitě a destička tak umožňuje mechanický prošlup. Střídavým zvedáním destičky a proplétáním útku vzniká pás tkaniny. Tato technika pravděpodobně nahradila mizící karetkové pásy. Nálezy ze Slezska ukazují na běžné užití této techniky v českých zemích už od 13. století.
Комментарии